Bakalářský studijní program Sociální politika a sociální práce

Cílem předmětu Úvod do právní teorie a praxe je zejména seznámit studenty se základy teorie práva, ale také zprostředkovat poznatky umožňující jim získat základní orientaci v českém právním řádu a nejdůležitějších českých právních předpisech, včetně práva EU. Předmět zároveň umožní dále formovat schopnosti studentů tyto poznatky uplatnit při výkonu profese i v občanském životě. Zaměření předmětu je tedy realizováno ve vazbě na sociální práci. Prostřednictvím přednášek a samostudia si studenti osvojí základní právní pojmy a základy českého soukromého i veřejného práva, na což naváží v dalších praktičtěji orientovaných předmětech, zejména pak Právo v sociální práci a Rodinné právo a sociálně právní ochrana dětí.

1. Pojem, podstata a funkce práva. Systém práva. Principy právního řádu v ČR, právní odvětví.
2. Právní normy a jejich klasifikace.
3. Právní vztahy a právní skutečnosti. Subjekty, objekty a obsah právního vztahu.
4. Interpretace práva. Aplikace práva. Právní odpovědnost.
5. Soukromé právo. Absolutní a relativní majetková práva.
6. Pracovní právo. Účastníci pracovně-právních vztahů, pracovní poměr, jeho vznik a ukončení.
7. Systém soudnictví, řízení sporné a nesporné.
8. Civilní žaloba.
9. Výkon rozhodnutí a exekuce. Oddlužení.
10. Veřejné právo. Základy ústavního práva. Základy správního práva.
11. Veřejné právo. Základy finančního práva. Základy trestního práva.
12. Cizinecké právo. Státní občanství, řízení o udělení mezinárodněprávní ochrany.

Předmět Filozofie a etika je úvodem k reflexi profesní hodnotové orientace a seznamuje studenty se základy filozofie a teoretické etiky v její aplikaci na problematiku etiky v sociální práci. Důraz je kladen také na dialogický přístup při řešení etických problémů. Stěžejním cílem kurzu je podpořit u studentů schopnost sebepoznání a činění informovaných rozhodnutí v oblasti etických problémů a dilemat, které se mohou objevit v praxi sociální práce. Studenti by měli rozumět významu etických teorií pro praktický výkon této profese, osvojit si kritické myšlení, být schopni aplikovat poznatky z etických teorií na příklady z praxe a být si vědomi vlastních hodnot a teoretického zázemí, ze kterého tyto hodnoty vycházejí.

1. Pojem filozofie. Vztah filozofie ke speciálním vědám a jiným institucionalizovaným formám duchovní kultury. Základní filozofické vědy. Základní pojmosloví.
2. Klíčové otázky a problémy evropské filozofie. Filozofické tázání z oblasti metafyziky, filozofie poznání, logiky, estetiky, filozofie náboženství.
3. Vybrané otázky filozofické antropologie. Člověk jako osoba, tělo, duše, duch. Důstojnost člověka. Lidská svoboda. Člověk ve vztahu. Čas a konečnost lidské existence. Utrpení a nemoc.
4. Vybrané otázky sociální a politické filozofie. Jednotlivec, společnost, kultura, stát, sociální konflikty, moc a diskriminace, demokracie, totalitarismus, rasismus, lidská práva, práce a volný čas.
5. Etika. Základní pojmy, jejich vztahy, rozdělení etiky, vztah etiky k dalším disciplínám, zejména k sociální práci.
6. Vybrané pojmy etiky. Dobro, správnost, povinnost, autonomie, hodnota, ctnost, účel, prostředek, spravedlnost, svědomí, vina.
7. Povaha etických norem a způsoby jejich vzniku a zdůvodnění. Vztah k ostatní normativním systémům.
8. Základní etické teorie a jejich aplikace. Etika ctností, hédonismus, utilitarismus, přirozený zákon, společenská smlouva, etika povinnosti, etika spravedlnosti, etika péče.
9. Etika v sociální práci. Profesní etika. Etické aspekty sociální práce. Hodnoty v sociální práci. Etické kodexy v sociální práci a příslušné české i mezinárodní lidskoprávní dokumenty. Etická dilemata v sociální práci.
10. Etika veřejné služby. Profesní etika státních a veřejných zaměstnanců.
11. Lidská práva jako rozhraní práva a mravnosti. Vztah k zodpovědnostem a povinnostem.
12. Morální přesvědčení a etické kodexy v kontextu pluralitní a multikulturní společnosti a globálního světa.

Předmět Cizí jazyk I u studentů rozšiřuje znalosti anglického, nebo německého jazyka v oblasti sociální práce. Cílem předmětu je seznámit studenta s odbornou terminologií a zvýšit jeho odborné komunikační schopnosti ve vybraném cizím jazyce. Student si zvolí příslušnou jazykovou úroveň a po dobu dvou semestrů pracuje na prohlubování svých jazykových dovedností v odborné oblasti. Osvojí si širší slovní zásobu v odborné terminologii, naučí se porozumět odborným textům a pracovat s nimi, bude schopen se samostatně vyjadřovat ústně i písemně v daném oboru. Na předmět Cizí jazyk I plynule navazuje v letním semestru předmět Cizí jazyk II.

1. Sociální práce. Vymezení oboru, náplň práce sociálního pracovníka, cílové skupiny sociální práce, etický kodex, vztah mezi soc. pracovníkem a klientem apod.
2. Systém sociálního zabezpečení. Definice sociálního zabezpečení, historie, principy sociálního státu, sociální dávky, jejich typy a definice.
3. Rodina jako společenská instituce. Definice, funkce rodiny, sociologické typy rodiny, rodina a sociální práce, rodinné poradenství.
4. Rozvod, odluka, péče o dítě. Příčiny a důsledky, právní postup při rozvodu, svěření dítěte do péče, úloha soc. pracovníka, pomoc manželské poradny, mediátora.
5. Vývojové etapy dítěte. Vývojové etapy dítěte, zvláštnosti, specifické problémy, vliv rodiny na zdravý vývoj dítěte.
6. Ústavní péče. Příčiny ústavní péče a ústavní výchovy, cílové skupiny, formy ústavní péče, příležitosti a rizika ústavní péče, možnosti transformace a zkušenosti v České republice.
7. Adopce a pěstounská péče. Typy a formy pěstounství a adopce, proces adopce, rozdíly mezi adopcí a pěstounstvím, pěstouni, pěstounské dávky, péče o děti v dětských domovech, zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, SOS vesničky apod.
8. Týrané a zanedbané dítě (CAN). Příčiny, formy, příznaky a důsledky, zjišťování, prevence, instituce poskytující pomoc (státní i neziskové).
9. Drogová závislost. Typy drog, jejich účinky a následky, abstinenční příznaky, důsledky užívání omamných látek, sociální aspekty drogové závislosti, prevence a léčba.
10. Legální drogy. Typy drog, jejich účinky a následky, abstinenční příznaky, důsledky užívání alkoholu, nikotinu a medikamentů, zdravotní, společenské a sociální, možnost léčby a prevence.
11. Nelátkové závislosti. Typy závislostí, závislosti typické pro muže a ženy, problémy spojené s novými závislostmi, zdravotní, společenské a sociální, možnost léčby a účinná prevence, nabídka zařízení.
12. HIV a AIDS. Způsoby nákazy, rizikové skupiny, rizikové chování, prevence a jejich typy, formy cílové skupiny, sociální postavení osob infikovaných HIV, testování, úloha státních a nestátních neziskových organizací.

Cílem předmětu je seznámit studenty se základy statistiky jakožto vědní disciplíny a umožnit jim získat schopnosti aplikace statistiky v různých fázích kvantitativního výzkumu v oblasti sociální politiky a sociální práce s důrazem na analýzu dat. V rámci výuky budou studenti rozvíjet své projektové dovednosti, dovednosti práce ve skupině a schopnosti ústní prezentace nabytých znalostí. Po dokončení předmětu budou studenti schopni vymezit výzkumný problém, formulovat výzkumnou otázku a vhodně navrhnout empirické šetření. Dále si osvojí dovednosti univariační a bivariační analýzy, především pak popisné statistiky, základů pravděpodobnosti, induktivních statistických metod, testování statistických hypotéz či korelační analýzy. Osvojení těchto dovedností bude probíhat přímo ve výuce za využití výpočetní techniky.

1. Statistika. Podstata, význam pro společenské vědy.
2. Data, proměnné.
3. Příprava datového souboru. Úprava dat před analýzou.
4. Popisná statistika. Četnosti, průměry, variabilita. Interpretace popisných statistik.
5. Normalita rozložení dat. Podstata, důsledky.
6. Grafy. Využití, interpretace.
7. Pravděpodobnost.
8. Formulace hypotéz. Testování statistických hypotéz.
9. Kontingenční tabulky. Podstata, využití.
10. Základy korelační analýzy.
11. Základy regresní analýzy. Metoda nejmenších čtverců.
12. Zdroje dat.

Cílem předmětu Psychologie v sociální práci je seznámit studenty s psychologickým myšlením a možností aplikovat uspořádané poznatky o jednání/chování, prožívání a myšlení lidí v sociálních interakcích. Studenti se naučí porozumět chování/jednání, prožívání a myšlení osoby (včetně vlastní) v dynamických sociálních interakcích jako „člověku v (konkrétní) situaci“, „člověku na (životní) cestě“ a „člověku při spolupráci s ostatními“. Studenti také získají odpovídající dovednosti reflexe pro vlastní působení v sociálních interakcích.

1. Psychologie. Předmět, cíle a základní metody. Vtah psychologie k ostatním vědám.
2. Historický vývoj psychologie. Hlavní psychologické a psychoterapeutické směry.
3. Obecná psychologie. Vymezení základních pojmů. Psychika, její biologická a sociální podmíněnost.
4. Emoce, emoční inteligence. Motivace.
5. Problematika potřeb. Volní jednání a složitost rozhodování.
6. Osobnost. Psychologie osobnosti.
7. Struktura a dynamika osobnosti. Integrace osobnosti.
8. Základy vývojové psychologie.
9. Sociální psychologie. Socializace, sociální učení. Sociální interakce.
10. Sociální komunikace, sociální skupiny, sociální role, sociální normy.
11. Duševní zdraví a nemoc. Pojetí normy a normality.
12. Konflikt, frustrace, stres, deprivace. Základy psychohygieny.

Cílem předmětu Sociální politika A je, aby si studenti uvědomili šíři sociální reality, která je sociální politikou ovlivňovaná, a funkce, které sociální politika má. Studenti poznají sociální politiku jako vědu i jako obor praktické činnosti a uvědomí si, jak sociální politika ovlivňuje sociální pracovníky v jejich práci a klienty sociální práce v jejich každodenním životě. Student nabude v disciplíně dále uvedeného minimálního penza znalostí a dovedností, které umožňuje profesionálně řešit dilemata a situace vyplývající z účasti sociálního pracovníka a jeho klientů v systému sociální politiky. Studenti jsou seznámeni se základními poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, ale také s aktuálním stavem sociální politiky v České republice a v zahraničí, zejména v zemích Evropské unie. Stěžejní úlohou předmětu je také směřovat studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. Studenti v rámci výuky získají předpoklady k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů a naučí se porozumět vazbám, které jsou mezi těmito problémy, procesem formování sociální politiky a jejími účinky.

1. Sociální procesy a sociální politika, vznik sociálního státu a jeho základní funkce.
2. Principy a cíle sociální politiky.
3. Sociální stát, jeho typy a jeho vývojová stadia.
4. Sociální rizika a sociální zabezpečení.
5. Sociální pomoc.
6. Sociální pojištění.
7. Prevence sociálních problémů: politika pracovního trhu.
8. Sociální rozvoj a lidský kapitál: zdravotní politika.
9. Sociální rozvoj a lidský kapitál: vzdělávací politika.
10. Sociální rozvoj a lidský kapitál: rodinná politika.
11. Sociální rozvoj a lidský kapitál: bytová politika.
12. Mezinárodní instituce a úmluvy, sociální politika EU.

Cílem předmětu Teorie a metody sociální práce je seznámit studenty se základními pojmy sociální práce, metodami a s koncepty a modely, které ovlivnily vývoj sociální práce v ČR. Studenti jsou vedeni k tomu, aby sociální práci pojímali jako specifickou profesi a akademickou disciplínu, přičemž se seznámí také s její historií, vzděláváním v tomto oboru či s důvody využívání etických kodexů v praxi sociální práce. Studentům budou také představeny soudobé teoretické modely sociální intervence, resp. sociální práce, a budou jim objasněny možnosti jejich praktické aplikace. Studenti získají představu o sociální práci jako o multiparadigmatickém oboru, jehož důležitým rysem je integrující přístup k poznávání i k praktické činnosti.

1. Sociální práce. Definice, základní pojmy, teoretické koncepty.
2. Metody sociální práce. Sociální práce s jednotlivcem.
3. Sociální práce se skupinou.
4. Sociální práce s komunitou.
5. Realitní terapie a výchovná sociální terapie. Krizová intervence.
6. Vývoj sociální práce v ČR a ve světě.
7. Syndrom vyhoření. Symptomy, příčiny vzniku, důsledky a prevence.
8. Psychodynamické směry v teorii sociální práce. Úkolově zaměřené modely v teorii sociální práce.
9. Systémové modely v teorii sociální práce. Ekologický model v teorii sociální práce.
10. Sociálně psychologické a komunikační modely v teorii sociální práce. Behaviorální a kognitivní modely v teorii sociální práce.
11. Teorie komunikativního jednání v teorii sociální práce. Humanistické a existenciální modely v teorii sociální práce.
12. Antiopresivní přístupy v teorii sociální práce. Sociologické teorie sociální práce.

Předmět Cizí jazyk II plynule navazuje na předmět Cizí jazyk I. V rámci předmětu si student rozšíří znalosti anglického, nebo německého jazyka v oblasti sociální práce. Cílem předmětu je seznámit studenta s odbornou terminologií a zvýšit jeho odborné komunikační schopnosti ve vybraném cizím jazyce. Student si zvolí příslušnou jazykovou úroveň a po dobu dvou semestrů pracuje na prohlubování svých jazykových dovedností v odborné oblasti. Osvojí si širší slovní zásobu v odborné terminologii, naučí se porozumět odborným textům a pracovat s nimi, bude schopen se samostatně vyjadřovat ústně i písemně v daném oboru.

1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.

Cílem výuky předmětu Metody a techniky sociálního výzkumu je umožnit studentovi získat orientaci v základních metodologických přístupech k sociální realitě, jednotlivých procedurách a technikách výzkumu, porozumět jejich výpovědním limitům a umět prezentovat a využít získané poznatky. Studenti si osvojí základní znalosti metod a technik sociálního výzkumu a principy jejich aplikace v praxi sociální práce. Naučí se připravit a případně realizovat vlastní výzkum. Získají znalosti o výzkumu v sociální práci. Naučí se kriticky reflektovat výstupy výzkumů z oblasti sociální práce a využívat je v praxi sociální práce.

1. Podstata výzkumné práce, specifika sociálního výzkumu.
2. Zdroje dat využitelné v oblasti sociální práce.
3. Základní metodologické přístupy. Kvalitativní a kvantitativní výzkum.
4. Etické problémy výzkumu.
5. Způsob zpracování projektu výzkumu.
6. Etapy kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Principy indukce a dedukce.
7. Druhy hypotéz a jejich funkce.
8. Způsoby výběru vzorku, problém reprezentativnosti.
9. Základní techniky sběru dat. Rozhovor, dotazník.
10. Problém zkreslení v jednotlivých etapách výzkumu.
11. Principy validity a reliability.
12. Principy kategorizace a pozorování.

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy a tématy vývojové a sociální psychologie. Předmět navazuje na Psychologie v sociální práci a snaží se rozšířit poznatky, které studenti získali v rámci výuky tohoto předmětu. Absolvováním se studenti nejprve seznámí s tématy vývojové psychologie a se specifiky ontogenetického vývoje člověka a následně také se zásadními tématy sociální psychologie, přičemž bude kladen důraz na získání povědomí o možnostech uplatnění nabytých vědomostí v praxi sociální práce. Smyslem předmětu je také pochopit složitost a variabilitu psychického vývoje jedince, a to v kontextu sociálního prostředí a dalších sociálních fenoménů, jelikož právě porozumění této problematice hraje významnou roli v sociální práci s jednotlivcem, skupinami i komunitami.

1. Předmět vývojové psychologie, základní pojmy a metody. Vztah k dalším vědám. Periodizace duševního vývoje.
2. Základní charakteristiky jednotlivých vývojových období. Vývojové krize. Biologické a psychosociální aspekty jednotlivých vývojových fází.
3. Charakteristiky jednotlivých fází z hlediska přístupu biogenetického, sociogenetického, sociobiologického, psychogenetického.
4. Generační a intergenerační vztahy. Biodromální pojetí života. Gender rozdíly.
5. Předmět sociální psychologie, úkoly sociální psychologie, její význam a využití v praxi. Přehled metod sociální psychologie.
6. Determinace lidské psychiky. Biologické, sociální a kulturní vlivy. Sociální učení a jeho druhy, proces socializace jedince. Socializace emocí a motivů, myšlení.
7. Vývoj já a sebekoncepce. Vztah socializace a výchovy. Osobnost ve společnosti. Společenská role, pozice, statuty, aspirační úroveň.
8. Sociální percepce, vliv zkušenosti ve vnímání. Sociální interakce a komunikace. Formy a struktura komunikace. Komunikace. Neverbální a extrasenzorická komunikace. Asertivní způsob komunikace.
9. Sociálně psychologická problematika motivace. Potřeby, hodnoty, zájmy, konflikty. Postoje, pojem, charakteristika, druhy, utváření a změny postojů.
10. Sociální skupiny, klasifikace, struktura, utváření, skup. situace, normy, sankce, konformismus. Skupinové vztahy a jejich organizace. Vůdcovství ve skupině. Sociometrie. Mobbing a bossing v pracovních skupinách.
11. Funkce a charakteristika rodiny, socializace, vztahy v rodině a důsledky jejich narušení. Působení malých sociálních skupin na člověka.
12. Psychologie velkých skupin. Dav a jeho dynamika. Působení prostředků hromadné komunikace, veřejného mínění, reklamy.

Cílem předmětu Zdraví a nemoc je poskytnutí studentům potřebných znalostí pro syntézu poznatků z anatomie, fyziologie, patofyziologie s informacemi o zdraví a přirozeném vývoji fyzických i psychických nemocí s následnou schopností vysvětlit principy a možnosti prevence a léčby vybraných onemocnění s důrazem na dopad v sociální oblasti. Studenti budou mít potřebné znalosti a dovednosti pro poskytování laické první pomoci. Na podkladě získaných poznatků budou pak studenti schopni v praxi posoudit konkrétní sociální problémy, které mohou mít zdravotní příčiny, i situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů napomáhajících vzniku choroby.

1. Determinanty zdraví. Zdravotní situace v ČR.
2. Studium zdravotního stavu populace. Epidemiologie. Diagnóza v epidemiologii.
3. Ukazatele četnosti nemoci v populaci. Etiologie, modely.
4. Epidemiologické studie, typy.
5. Systém zdravotní péče. Typy zdravotnických systémů.
6. Zdravotnické služby a modality zdravotní péče.
7. Management ve zdravotnictví. Světová zdravotnická organizace.
8. Základní zdravotní péče.
9. Prevence a health promotion.
10. Zdravá města a Zdraví podporující škola.
11. Ekonomie ve zdravotní péči (selhání trhu). Etika a zdravotní péče (ekvita).
12. Sociální a zdravotní politika. Perspektivy zdravotní péče.

Cílem předmětu Úvod do sociologické teorie a kulturní antropologie je seznámit studenty s hlavními sociologickými teoriemi, kategoriemi, pojmy a procesy tak, aby získali nástroje k pochopení základních i specifických společenských procesů a jevů. Přiblížit studentům sociologickou literaturu a zprostředkovat nejnovější sociologické poznatky, které jsou dobrým nástrojem pro porozumění moderní vysoce ambivalentní společnosti a porozumět lépe sobě i jiným. Vysvětlit souvislosti mezi sociologií a oborem sociální práce a naučit je využívat sociologické poznatky pro svou práci.

1. Sociologie jako věda. Vztah sociologie k dalším vědním disciplínám.
2. Tradiční a moderní společnost. Periodizace modernity, postindustriální společnost.
3. Vývoj sociologického myšlení. Školy, směry, hnutí, paradigmata.
4. Kulturní antropologie. Vymezení základních pojmů.
5. Přehled historie antropologického myšlení (směry a hlavní představitelé).
6. Teorie konsensuální, teorie konfliktu a interpretativní.
7. Společnost a jedinec. Sociální interakce, proces socializace a systém sociální kontroly.
8. Sociální status a role. Sociální stratifikace a mobilita.
9. Symbolická komunikace. Institucionalizace jednání, organizované jednání.
10. Konformní a nonkonformní chování. Anomie. Kulturní podmíněnost společenských hodnot a norem.
11. Vybraní představitelé klasického sociologického myšlení.
12. České sociologické myšlení.

Předmět Odborná praxe a supervize I je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studentům zkušenost s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu, přičemž supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů. Cílem předmětu je poskytnout studentům informace potřebné k volbě zaměření jejich praxí a také zvýšit jejich resilienční schopnosti ve vztahu k praxi i budoucí profesní orientaci. Odborná praxe v organizacích sociálních služeb umožní studentům získat povědomí o běžné praxi sociálních pracovníků či o využití teoretických poznatků při práci s klienty. Studenti budou mít v rámci praxe rovněž možnost přímo si vyzkoušet aplikaci metod a technik sociální práce. Nedílnou součástí prvního běhu odborné praxe jsou exkurze v organizacích sociálních služeb (státních i nestátních), obecních úřadech či v dalších subjektech zaměstnávajících sociální pracovníky. Součástí seminářů realizovaných v malých stálých skupinách je také osvojení základních vědomostí o supervizi (cílech, prostředcích, formách). Studenti budou po absolvování předmětu schopni zhodnotit, jakou formu supervize zvolit, jaké požadavky klást na supervizora, budou umět formulovat supervizní smlouvu, budou schopni popsat, jak může být supervize využita při práci s klienty a jak může být přínosná pro jejich odborný růst. Praxe studentů v zařízeních je reflektována prostřednictvím kazuistického semináře.

1. Předpoklady pro stáže v praxi, vyjasnění postavení praktikujícího studenta a obsahu kontraktu o vykonávání praxe. Plán učení, smlouva o praxi. Součástí úvodního setkání je proškolení o zásadách bezpečnosti práce a zachování mlčenlivosti při výkonu praxe.
2. Supervize v sociální práci. Cíle, prostředky, formy, supervizní styly. Metodické vedení a supervize. Požadavky na supervizora, požadavky na supervidované. Formulace problému či situace, která má být řešena, kontraktování.
3. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
4. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
5. Dojednávání plánu učení mezi mentorem a studentem. Harmonogram aktivit.
6. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
7. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
8. Průběžná reflexe plnění plánu učení, případná revize zvolených postupů. Naplňování supervizního kontraktu, podpora zavádění změny.
9. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
10. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
11. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
12. Evaluace praxe v organizaci, identifikace nejpřínosnějších zkušeností. Zpracování závěrečné zpětné vazby a potvrzení o absolvované praxi.

Cílem předmětu Právo v sociální práci je naučit studenty pochopit a porozumět sociální práci jako lidskoprávní profesi, která je postavena na vzájemném vztahu etiky a práva a zprostředkovat studentům informace umožňující získat nejen základní orientaci v právním systému, v jeho hierarchii a v nejdůležitějších právních předpisech z pohledu sociálního pracovníka, ale zároveň získané poznatky a dovednosti uplatnit při výkonu sociální práce. Předmět připravuje studenty na uplatňování kriticky reflexivního (situačního) přístupu v interakcích sociální práce a práva. Studenti se naučí reflektovat hranice sociálně-právního poradenství, které ohraničují/vymezují kompetence užívání uplatňování práva sociálními pracovníky a právníky. Předmět navazuje na předmět Úvod do právní teorie a praxe a rozvíjí jej o specifické aspekty práva v sociální práci.

1. Úvod do práva v sociální práci.
2. Právní systém a jeho struktura.
3. Etické principy v právu a sociální práci.
4. Sociálně-právní poradenství a jeho hranice.
5. Právo jako nástroj řešení nepříznivých situací a sociálních změn.
6. Právo a socio-ekonomický kontext.
7. Právní normy a etika: řešení konfliktů.
8. Ochrana práv klientů v sociální práci.
9. Role a spolupráce sociálního pracovníka s právníkem.
10. Právní dokumenty a práce s nimi.
11. Případové studie z praxe.
12. Souhrn a kritická reflexe získaných znalostí.

Předmět „Rodinné právo a sociálně právní ochrana dětí“ se řadí do skupiny předmětů interpretujících speciální právní oblast. Předmět navazuje na předmět „Úvod do právní teorie a praxe“ a detailněji definuje současný stav rodinného práva v ČR se zaměřením na sociálně právní ochranu dětí. Cílem předmětu je seznámit studenty se základními zákony českého právního řádu ve vztahu k fyzickým osobám, zejména k nezletilým dětem, a to se Zákonem o rodině, a Zákonem o sociálně právní ochraně dětí. Součástí předmětu je přiblížení možných forem pomoci a prevence v oblasti sociální práce při řešení problematiky zejména ve vztahu k nezletilým dětem. Semináře dávají prostor pro diskusi a procvičování tématiky řešením konkrétních příkladů z praxe a práci v malých skupinách. Studenti jsou po absolvování předmětu schopni prakticky se orientovat v oblasti rodinného práva a jsou schopni samostatně řešit konkrétní sociální situace klientů s ohledem na jejich věkovou skupinu. Studenti jsou schopni adekvátně využívat nástrojů rodinného práva, včetně sociálně – právní ochrany.

1. Rodinné právo. Pojem, předmět, principy, prameny. Historický vývoj rodinného práva, jeho místo v systému práva a vztah k ostatním právním odvětvím. Historický vývoj SPOD.
2. Rodina, rodinně právní vztahy, jejich subjekty a obsah, právní skutečnosti v rodinném právu, vymezení základních pojmů, základní zásady sociálně právní ochrany dětí.
3. Manželství. Předsňatečné řízení, vznik, neplatnost a neexistence manželství, následky neplatnosti manželství, vztahy mezi manžely, práva a povinnosti manželů, partnerství.
4. Zánik manželství, rozvod, majetkové vztahy mezi manžely, v nesezdaném soužití a registrovaném partnerství, právní důsledky rozvodu manželství včetně majetkových.
5. Rodičovská zodpovědnost. Vztahy mezi rodiči a dětmi, jméno a příjmení dítěte, omezení, zbavení či pozastavení rodičovské zodpovědnosti, úprava styku.
6. Rodičovství. Určení a popření mateřství, určení a popření otcovství, práva a povinností dětí vůči rodičům, vztahy dítěte ke třetím osobám, k příbuzným a nevlastním rodičům.
7. Činnost orgánů SPOD, preventivní činnost, výchovná opatření, pěstounská péče, náhradní rodinná péče dle §45 zákona o rodině.
8. Ústavní výchova a jiná výchovná opatření.
9. Zprostředkování osvojení a poručenství, orgány SPOD, vedení spisu a evidence těmito orgány, pojem druhy osvojení, předpoklady a podmínky osvojení, právní následky osvojení; opatrovnictví a poručenství.
10. Vyživovací povinnost, obecné předpoklady pro vznik a zánik nároku, rozsah vyživovací povinnosti.
11. Povinností orgánů sociálně právní ochrany, zajišťování návratu dětí z ciziny.
12. Exkurz do zákona č. 218/2003.

Předmět Sociální práce s jednotlivcem navazuje na předmět Teorie a metody sociální práce. Cílem předmětu je seznámit studenty s vybranými koncepty individuální sociální práce, přičemž pozornost je zaměřena na získání dovedností využitelných při práci s individuálním klientem. Studentům je představena problematika sociální práce s jednotlivcem, poskytnuta základní orientace v termínech, konceptech, ale i praktických přístupech, které lze v této specifické oblasti sociální práce využít. Studenti si po absolvování předmětu osvojí kompetence, jako jsou znalost základních termínů, konceptů a témat z oblasti sociální práce s jednotlivcem či dovednosti strukturované prezentace znalostí. Cílem praktických seminářů je modelování práce s jednotlivcem a její reflexe.

1. Sociální práce s jednotlivcem. Podstata, historický vývoj, současné pojetí.
2. Změna paradigmatu individuální sociální práce.
3. Na klienta orientovaný přístup a jeho využití v sociální práci s jednotlivcem. Stěžejní principy.
4. Empatie, akceptace, autenticita. Evaluace na klienta orientovaného přístupu.
5. Práce s kazuistikami.
6. Systemický přístup dle Úlehly a jeho využití v sociální práci s jednotlivcem. Stěžejní principy.
7. Pomoc a kontrola, princip držitele problému.
8. Etapy práce s klientem. Otevření, dojednávání. Průběh, ukončení. Evaluace systemického přístupu dle Úlehly.
9. Práce s kazuistikami.
10. Přístup orientovaný na úkoly a jeho využití v sociální práci s jednotlivcem. Stěžejní principy.
11. Etapy práce s klientem. Počáteční fáze, střední fáze, fáze ukončení a zhodnocení. Evaluace úkolově orientovaného přístupu.
12. Práce s kazuistikami.

Předmět Komunikace s klientem je zaměřen na porozumění profesionálnímu vztahu sociální pracovník – klient. Cílem kurzu je osvojit si verbální a neverbální prvky komunikace, které vedou k vytvoření profesionálního vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem. Dílčím cílem kurzu je zmapovat odbornou terminologii teorie a praxe sociální komunikace a doložit ji vhodnými komunikáty. Na těchto komunikátech budou studenti analyzovat jazykové jevy, typické pro daný typ komunikace. Studenti budou schopni představit principy vzájemné interakce s určitým klientem a získají profesní kompetence tak, aby byli schopni aplikovat komunikační dovednosti v profilových profesích oboru sociální práce (poradenství, volba postupů v kontaktu s jedincem či skupinou, realizace a hodnocení programů, týmová spolupráce, prevence patologických jevů apod.).

1. Profesionální vztah mezi klientem a sociálním pracovníkem. Vymezení.
2. Hranice ve vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem.
3. Komunikace s klientem. Profesionální zásady.
4. Sociální komunikace jako prostředek vytváření vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem. Teorie komunikace, komunikační model.
5. Neverbální komunikace ve vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem. Vymezení, druhy. Oční kontakt, mimika, gestika.
6. Kinezika, posturologie, proxemika, haptika, chronemika, paralingvistika.
7. Nácvik neverbální komunikace.
8. Verbální komunikace ve vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem. Vymezení, druhy. Komunikační vzory, otevřené vyjádření pocitů, pocitová kontrola.
9. Rozhovor.
10. Nácvik řízeného rozhovoru.
11. Komunikační strategie při řešení konfliktů.
12. Efektivní komunikace.

Cílem předmětu Životní podmínky domácností je seznámit studenty se základními pojmy, které se týkají kvality života a souvisejícími statistickými daty a jejich zdroji. Studenti se seznámí zejména s pojmy životní minimum, existenční minimum, minimální mzda, průměrná mzda, medián mezd a naučí se chápat rozdíly a vzájemný vztah mezi nimi. Získají znalosti o výdajích a spotřebě domácností, o podmínkách bydlení, o problémech, jakými jsou chudoba, zadluženost nebo příjmová nerovnost. Dále jim bude přednesen historický vývoj životních podmínek domácností v České republice, ale také v zahraničí pro mezinárodní srovnání.

1. Domácnosti. Vymezení základních pojmů.
2. Statistické sledování životních podmínek domácností. Zdroje dat.
3. Složení domácností, demografická struktura a její vývoj v ČR.
4. Příjmy domácností. Životní a existenční minimum.
5. Průměrná mzda, medián mezd, mzdové rozdíly.
6. Sociální příjmy v ČR.
7. Výdaje a spotřeba různých typů domácností.
8. Bydlení domácností a jeho vývoj v ČR.
9. Zadluženost domácností a její vývoj v ČR.
10. Chudoba a sociální exkluze.
11. Příjmová nerovnost. Význam, měření, vývoj.
12. Životní podmínky domácností v mezinárodním srovnání.

Předmět Odborná praxe a supervize II je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studentům zkušenost s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu, přičemž supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů. Cílem předmětu je poskytnout studentům informace potřebné k volbě zaměření jejich praxí a také zvýšit jejich resilienční schopnosti ve vztahu k praxi i budoucí profesní orientaci. Odborná praxe v organizacích sociálních služeb umožní studentům získat povědomí o běžné praxi sociálních pracovníků či o využití teoretických poznatků při práci s klienty. Studenti budou mít v rámci praxe rovněž možnost přímo si vyzkoušet aplikaci metod a technik sociální práce. Nedílnou součástí prvního běhu odborné praxe jsou exkurze v organizacích sociálních služeb (státních i nestátních), obecních úřadech či v dalších subjektech zaměstnávajících sociální pracovníky. Součástí seminářů realizovaných v malých stálých skupinách je také osvojení základních vědomostí o supervizi (cílech, prostředcích, formách). Studenti budou po absolvování předmětu schopni zhodnotit, jakou formu supervize zvolit, jaké požadavky klást na supervizora, budou umět formulovat supervizní smlouvu, budou schopni popsat, jak může být supervize využita při práci s klienty a jak může být přínosná pro jejich odborný růst. Praxe studentů v zařízeních je reflektována prostřednictvím kazuistického semináře.

1. Předpoklady pro stáže v praxi, vyjasnění postavení praktikujícího studenta a obsahu kontraktu o vykonávání praxe. Plán učení, smlouva o praxi. Součástí úvodního setkání je proškolení o zásadách bezpečnosti práce a zachování mlčenlivosti při výkonu praxe.
2. Supervize v sociální práci. Cíle, prostředky, formy, supervizní styly. Metodické vedení a supervize. Požadavky na supervizora, požadavky na supervidované. Formulace problému či situace, která má být řešena, kontraktování.
3. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
4. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
5. Dojednávání plánu učení mezi mentorem a studentem. Harmonogram aktivit.
6. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
7. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
8. Průběžná reflexe plnění plánu učení, případná revize zvolených postupů. Naplňování supervizního kontraktu, podpora zavádění změny.
9. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
10. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
11. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
12. Evaluace praxe v organizaci, identifikace nejpřínosnějších zkušeností. Zpracování závěrečné zpětné vazby a potvrzení o absolvované praxi.

Cílem předmětu Sociální patologie je naučit studenty orientovat se v komplexním vztahu sociálních norem a chování aktérů sociální práce označovaného jako rizikové. Studující by měli umět rizikové jevy detekovat, vyhodnotit, znát jejich možné příčiny, rizika a projevy, znát možnosti jejich prevence a řešení nástroji sociální práce. Studenti jsou vedeni k hodnotám jako respekt a úcta k rozmanitosti, reflexe osobních hodnot a přesvědčení, otevřenost k sebereflexi či ochota rozvíjet kritické myšlení. Prostřednictvím situačních metod výuky je studentům umožněno prožít pocity, se kterými se mohou potýkat příslušníci sociálně deviantních skupin. Po absolvování předmětu studenti dovedou rozpoznat strukturu, důsledky sociálně patologických jevů a identifikovat možnosti jejich institucionální prevence. Studenti také budou schopni vyhledávat a využívat prameny odborné literatury a klíčové informační zdroje v oblasti sociálně patologických jevů, orientovat se v odborné terminologii, vybraných sociálních deviacích a sociálně patologických jevech, jejich struktuře, dynamice, příčinách, důsledcích a možnostech prevence včetně organizací a institucí, které ji zajišťují.

1. Sociální patologie. Sociálně patologický jev, sociální deviace, sociální norma, sankce, anomie, sociální kontrola. Absolutní a relativní platnost sociálních norem, normativní a reaktivní pojetí sociálních deviací. Biologické, psychologické a sociologické příčiny sociální deviace.
2. Pojetí sociální deviace v rámci strukturálních teorií a funkcionalismu. Pojetí sociální deviace u subkulturní, konfliktové a kontrolní teorie. Interakční a etiketizační teorie.
3. Závislosti. Faktory podílející se na vzniku a vývoji závislostí. Drogová a alkoholová závislost.
4. Nelátkové závislosti. Gambling, workoholismus, kyberzávislost. Příčiny, důsledky a možnosti prevence.
5. Prostituce. Příčiny, rizika prostitutivního chování, možnosti regulace a prevence.
6. Sekty, extremismus, terorismus. Charakteristika, vliv na jedince a na společnost. Prevence a pomoc.
7. Rasismus, nacionalismus, interetnické konflikty. Příčiny, důsledky, možnosti prevence.
8. Bezdomovectví. Příčiny, důsledky, možnosti prevence.
9. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Šikana, kyberšikana. Příčiny, důsledky, možnosti prevence.
10. Domácí násilí, násilí na seniorech, stalking Příčiny, důsledky, možnosti prevence.
11. Sebevražedné jednání. Příčiny, důsledky, možnosti prevence.
12. Kriminalita. Kriminogenní faktory, pachatelé a oběti trestných činů, prevence, formy pomoci, alternativní tresty.

Předmět Sociální práce s rodinou navazuje na předmět Teorie a metody sociální práce, přičemž cílem kurzu je přiblížit studentům problematiku sociální práce s rodinami, poskytnout jim základní orientaci v termínech, konceptech a přístupech, které lze v této oblasti sociální práce využít. Studenti po absolvování kurzu budou schopni diskutovat o kontextu sociální práce s danou cílovou skupinou a o problematice posouzení životní situace rodiny, budou se orientovat v historickém vývoji rodiny až po současnou podobu, budou schopni popsat aktuální problémy českých rodin a budou umět vymezit metody a techniky využitelné při práci s různými typy rodin. Praktické semináře jsou zacíleny na modelování práce s rodinou a její reflexi.

1. Rodina. Pojetí, typologie. Změny v oblasti rodinného života.
2. Sociální práce s rodinou. Podstata, historický vývoj, současné pojetí.
3. Zásady sociální práce s rodinou s důrazem na neutralitu.
4. Etapy sociální práce s rodinou.
5. Sociální práce s rodinou v rámci sociálně-právní ochrany dětí.
6. Sociální práce s rodinou v rámci rozpadu partnerského vztahu.
7. Práce s kazuistikami.
8. Sociální práce s rodinou a náhradní rodinná péče.
9. Sociální práce s rodinou v rámci institucionální péče.
10. Práce s kazuistikami.
11. Sociální práce s rodinou a syndrom CAN.
12. Práce s kazuistikami.

Cílem předmětu Sociální problematika menšinových skupin je vést studenty k pochopení a respektování kulturní rozmanitosti, k osvojení si přístupů sociální práce s menšinami a tím je připravit na sociální práci s různými sociokulturními skupinami a také „většinou“. Stěžejní důraz je zde kladen zejména na menšiny etnické. Výuka „Sociální problematiky menšinových skupin“ rozšiřuje základní koncepty předmětu „Teorie a metody sociální práce“ právě o oblast sociální práce s menšinovými skupinami, které jsou součástí naší etnicky a kulturně rozmanité společnosti. Po absolvování předmětu se studenti orientují v problematice možných, potřebných a nepřípustných intervencí do sociální situace menšin a do sociálního fungování jejich příslušníků. Dále jsou studenti schopni popsat postupy v oblasti výchovy k toleranci a orientují se v problematice předcházení diskriminace menšin. Standardní přednášky jsou doplněny o interaktivní způsoby výuky (besedy se zástupci menšin; exkurze v organizacích pracujících s touto cílovou skupinou).

1. Přístupy sociálního pracovníka k práci s příslušníky menšin.
2. Přístupy orgánů lokální samosprávy k problematice menšin.
3. Přístupy státu k problematice menšin. Ochrana menšin, mezinárodní organizace a pakty chránící menšiny.
4. Jak se předsudky mění v diskriminaci a násilí.
5. Tolerance a nediskriminace v práci sociálního pracovníka.
6. Seznámení se s řešením základních situací diskriminace a netolerance.
7. Etnologický, historický, sociologický, psychologický a kulturně srovnávací pohled na životní styl menšin. Základní přehled národnostního vývoje v ČR.
8. Životní situace a sociální fungování obyvatel v sociálně vyloučených romských komunitách.
9. Terénní sociální práce v sociálně vyloučených romských komunitách.
10. Komunitní sociální práce v sociálně vyloučených romských komunitách.
11. Migrace obyvatelstva, její příčiny ve světě a v Evropě. Uprchlíci a uprchlictví v současnosti.
12. Přístupy k práci se seniory. Přístupy k práci se zdravotně postiženými.

Cílem předmětu Populační vývoj a migrace je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, současným demografickým vývojem a metodami demografické analýzy. Po absolvování předmětu budou studenti umět používat základní demografické pojmy, budou se orientovat v používaných demografických ukazatelích, porozumí současnému demografickému vývoji ve zřejmé souvislosti s problematikou sociální práce a budou schopni na toto téma diskutovat. Část předmětu je vyčleněna aktuálním otázkám migrace a migrační politiky.

1. Úvod do demografie. Vymezení předmětu, společenský význam disciplíny, vnitřní struktura demografie, demografická literatura.
2. Historie demografie. Vývoj demografického myšlení, česká demografie, historie sčítání lidu a evidence přirozené měny.
3. Demografické ukazatele. Míry, kvocienty, čas v demografii, Lexisův diagram.
4. Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku, národnostní, sociální, ekonomická a vzdělanostní struktura, struktura obyvatelstva podle náboženského vyznání.
5. Prostorová struktura obyvatelstva, migrace.
6. Demografická analýza. Úmrtnost, sňatečnost a rozvodovost, plodnost, porodnost, potratovost.
7. Celkové charakteristiky přirozené reprodukce. Demografické odhady a projekce.
8. Populační teorie a politika, demografická revoluce, druhý demografický přechod.
9. Světový populační vývoj.
10. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji.
11. Aktuální otázky migračního vývoje ve světě.
12. Migrační politika EU a ČR.

Cílem předmětu Kazuistický seminář I je naučit studenty analyzovat a kriticky reflektovat získané poznatky z realizovaných exkurzí na odborných pracovištích, ale také poznatky a zkušenosti z absolvované odborné praxe ve státních i nestátních organizacích sociální práce, které se zaměřují zejména na práci s cílovými skupinami dětí a seniorů. Reflexe a diskuse jsou přitom orientovány také na zkušenosti s uplatněním teorií sociální práce a etických standardů sociální práce v praxi. Dílčími cíli jsou rozvoj zaměřeného pozorování, naslouchání, komunikace a rozpoznání problémů a stanovení jejich řešení. Součástí reflexe je hodnocení portfolia praxe studujících. Hlavní důraz je kladen na průběžnou reflexi práce studenta (individuální i skupinovou) a kritickou analýzu získaných znalostí a dovedností. Rozbor kazuistiky si také klade za cíl upozornit na problematické momenty platné pro širší okruh sociálních problémů v daných sociálních skupinách. Studující by měl umět aplikovat teoretické poznatky o metodách sociální práce do vlastní praxe, specifikovat postupy a diskutovat o významu zpětné vazby pro sociální učení či hledání sociálních opor.

1. Úvodní seznámení s cílem, obsahem a strukturou předmětu; studující si zakládají portfolio odborné praxe.
2. Skupinová reflexe a kritická analýza poznatků z odborné praxe ve vztahu k teoriím sociální práce.
3. Reflexe zkušeností z praxe s důrazem na etické standardy sociální práce.
4. Společná reflexe zpracovaného plánu učení mezi mentorem a studenty.
5. Skupinová diskuse na určené téma jako možnost naplnění daného cíle učení.
6. Kritická analýza situací z praxe optikou vybraných teoretických přístupů.
7. Revize plánu učení mezi mentorem a studentem, návrhy a reformulace změn.
8. Prezentace jednotlivců jako forma sebereflexe a naplnění cíle učení.
9. Sdílení různorodých zkušeností z praxe ve vztahu ke kompetencím sociálního pracovníka.
10. Diskuse o výzvách v praxi a možnostech jejich řešení v rámci odborného růstu.
11. Reflexe přínosu praxe pro rozvoj profesní identity a hodnotových postojů.
12. Zhodnocení průběhu odborné praxe a vytyčení nových individuálních cílů učení pro další etapu studia.

Předmět Odborná praxe a supervize III je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studentům zkušenost s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu, přičemž supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů. Cílem předmětu je poskytnout studentům informace potřebné k volbě zaměření jejich praxí a také zvýšit jejich resilienční schopnosti ve vztahu k praxi i budoucí profesní orientaci. Odborná praxe v organizacích sociálních služeb umožní studentům získat povědomí o běžné praxi sociálních pracovníků či o využití teoretických poznatků při práci s klienty. Studenti budou mít v rámci praxe rovněž možnost přímo si vyzkoušet aplikaci metod a technik sociální práce. Nedílnou součástí prvního běhu odborné praxe jsou exkurze v organizacích sociálních služeb (státních i nestátních), obecních úřadech či v dalších subjektech zaměstnávajících sociální pracovníky. Součástí seminářů realizovaných v malých stálých skupinách je také osvojení základních vědomostí o supervizi (cílech, prostředcích, formách). Studenti budou po absolvování předmětu schopni zhodnotit, jakou formu supervize zvolit, jaké požadavky klást na supervizora, budou umět formulovat supervizní smlouvu, budou schopni popsat, jak může být supervize využita při práci s klienty a jak může být přínosná pro jejich odborný růst. Praxe studentů v zařízeních je reflektována prostřednictvím kazuistického semináře.

1. Předpoklady pro stáže v praxi, vyjasnění postavení praktikujícího studenta a obsahu kontraktu o vykonávání praxe. Plán učení, smlouva o praxi. Součástí úvodního setkání je proškolení o zásadách bezpečnosti práce a zachování mlčenlivosti při výkonu praxe.
2. Supervize v sociální práci. Cíle, prostředky, formy, supervizní styly. Metodické vedení a supervize. Požadavky na supervizora, požadavky na supervidované. Formulace problému či situace, která má být řešena, kontraktování.
3. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
4. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
5. Dojednávání plánu učení mezi mentorem a studentem. Harmonogram aktivit.
6. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
7. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
8. Průběžná reflexe plnění plánu učení, případná revize zvolených postupů. Naplňování supervizního kontraktu, podpora zavádění změny.
9. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
10. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
11. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
12. Evaluace praxe v organizaci, identifikace nejpřínosnějších zkušeností. Zpracování závěrečné zpětné vazby a potvrzení o absolvované praxi.

Předmět Politika sociálních služeb rozšiřuje a navazuje na předmět Sociální politika A. Cílem předmětu je přiblížit studentům vývoj sociálních služeb na našem území a podat základní přehled o stávajícím systému sociálních služeb v ČR pro různé cílové skupiny uživatelů. Dílčím cílem je také seznámit studenty s problematikou implementace standardů kvality sociálních služeb do praxe. Studenti se seznámí se základními typy služeb, strukturou poskytovatelů a způsobem financování a budou jim představeny také nové trendy v poskytování služeb v zahraničí. Část výuky je vždy věnována aktuálním poznatkům z praxe. Po absolvování předmětu by studenti měli být schopni používat základní terminologii, vysvětlit historický kontext sociálních služeb, diskutovat vývoj sociálních služeb v ČR a dalších zemích, interpretovat změny a trendy v sociálních službách v ČR a umět stručně popsat obsah právních norem v této oblasti, zejména zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.

1. Základní terminologie a teoretická východiska.
2. Historie sociálních služeb v zahraničí a v ČR.
3. Krize sociálního státu.
4. Změny a nové trendy v sociálních službách.
5. Welfare mix, typologie welfare mix.
6. Aktuální vývoj v ČR. Role sociálních služeb.
7. Cílové skupiny uživatelů.
8. Poskytování sociálních služeb.
9. Financování sociálních služeb.
10. Práva uživatelů sociální služby a problematika porušování práv při poskytování sociální služby.
11. Standardy kvality v sociálních službách a jejich implementace. Inspekce kvality.
12. Vytváření plánů a koncepcí sociálních služeb.

Cílem předmětu je teoretické objasnění příčin vzniku, průběhu a zvládání krizových situací i objasnění základních aspektů krizové intervence. Studenti získají vědomosti v základních a speciálních pojmech krizové intervence, naučí se identifikovat příčiny různých krizí. Po absolvování předmětu budou studenti schopni popsat typologie krizí (vývojové, situační, kumulované, Baldwinova typologie apod.), rozpoznat, resp. diagnostikovat, jak se projevuje krize v rozdílných životních etapách – u dětí, dospívajících, dospělých a seniorů. V rámci výuky bude kladen důraz také na to, aby studenti byli schopni popsat a analyzovat situace klientů, kteří se potýkají s problémy souvisejícími s krizí v manželství a v rodině, se sebevražednou krizí, s krizí v komunitě i ve společnosti.

1. Úvod do krizové intervence.
2. Vymezení pojmů a teorie krize.
3. Identifikace a příčiny krize.
4. Typologie krizí. Vývojové a situační.
5. Typologie krizí. Kumulované, Baldwinova typologie.
6. Průběh krize.
7. Kdo je v krizi. Dítě a dospívající.
8. Kdo je v krizi. Dospělý a. senior.
9. Kdo je v krizi. Skupina a komunita.
10. Manželství a rodina v krizi.
11. Krizová intervence při pokusu o sebevraždu.
12. Nástin technik krizové intervence.

Cílem předmětu Sociální práce se skupinou a komunitou je seznámit studenty se základními teoretickými východisky sociální práce se skupinou a komunitou, její historií, vývojem a aktuálními trendy. Tento kurz navazuje a prohlubuje znalosti předmětu Teorie a metody sociální práce. Po absolvování předmětu budou studenti schopni popsat a charakterizovat fáze práce se skupinami a komunitami, cíle a úkoly sociálního pracovníka v těchto fázích, metody práce a potřebné dovednosti. Studenti také budou umět charakterizovat komunitní plánování a diskutovat o možnostech využití těchto metod pro práci s jednotlivými cílovými skupinami klientů/uživatelů sociálních služeb. Součástí výuky je práce s příklady z praxe. V rámci seminářů budou studující nacvičovat konkrétní techniky práce se skupinou a komunitou.

1. Sociální práce se skupinou. Podstata, historický přehled, východiska.
2. Výhody a nevýhody práce se skupinou. Typologie skupin, základní orientace (skupinová sociální práce, sociální práce se skupinou a skupinová terapie).
3. Etapizace sociální práce se skupinou, přípravná fáze. Formování skupiny, výběr členů, místa setkání, otázky času, typ skupiny, „vyladění“ sociálního pracovníka, jeho role a dovednosti vedení skupiny. Úvodní fáze. První setkání, orientace a formulace cílů, uzavření dohody, utváření vzájemných vztahů, zavádění rituálů.
4. Etapizace sociální práce se skupinou. Pracovní fáze. Pomoc při dosahování cílů, podněcování skupinové dynamiky, pomoc sociálnímu okolí člena skupiny reagovat na změnu. Intervence a jejich úrovně a cíle. Problémové situace ve skupině a strategie řešení.
5. Závěrečná fáze. Plánované a neplánované ukončení, kritéria ukončení, příprava klientů na ukončení, evaluace dosažení cílů, plánování budoucnosti skupiny, návaznost na další služby.
6. Svépomocné skupiny. Specifika, cíle, role sociálního pracovníka, podpora vytváření svépomocných skupin.
7. Sociální práce s komunitou. Vymezení, historický přehled, východiska.
8. Přehled základních modelů komunitní práce.
9. Etapy komunitní práce. Porozumění komunitě a jejím potřebám. Analýza problémů, rozvoj intervenční hypotézy. Rozvoj intervenční strategie.
10. Etapy komunitní práce. Výběr vhodných taktik. Vybrané dovednosti komunitního pracovníka.
11. Komunitní plánování.
12. Práce s příklady dobré praxe, projekty, kazuistiky.

Cílem předmětu Kazuistický seminář II je naučit studenty analyzovat a kriticky reflektovat získané poznatky z realizované odborné praxe ve státních i nestátních organizacích sociální práce, které se zaměřují zejména na práci s cílovými skupinami dětí a seniorů, a z odborné praxe na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Reflexe a diskuze jsou přitom orientovány také na zkušenosti s uplatněním teorií sociální práce a etických standardů sociální práce v praxi. Dílčími cíli jsou rozvoj zaměřeného pozorování, naslouchání, komunikace a rozpoznání problémů a stanovení jejich řešení. Součástí reflexe je hodnocení portfolia praxe studujících. Hlavní důraz je kladen na průběžnou reflexi práce studenta (individuální i skupinovou) a kritickou analýzu získaných znalostí a dovedností. Rozbor kazuistiky si také klade za cíl upozornit na problematické momenty platné pro širší okruh sociálních problémů v daných sociálních skupinách. Studující by měl umět aplikovat teoretické poznatky o metodách sociální práce do vlastní praxe, specifikovat postupy a diskutovat o významu zpětné vazby pro sociální učení či hledání sociálních opor.

1. Úvodní seznámení s cílem, obsahem a strukturou předmětu, založení portfolia odborné praxe, poučení o zásadách bezpečnosti při výkonu praxe a o povinnosti zachovávat mlčenlivost.
2. Skupinová reflexe prvních zkušeností z odborné praxe v kontextu teorií sociální práce.
3. Diskuse o etických aspektech praxe a reflexe konkrétních situací s ohledem na etické standardy sociální práce.
4. Reflexe zpracovaného plánu učení a jeho naplňování ve spolupráci s mentorem.
5. Tematická skupinová diskuse jako prostředek k naplnění stanovených cílů učení.
6. Kritická analýza poznatků z odborné praxe s využitím teoretických přístupů.
7. Reflexe profesních situací a interakcí s klienty s důrazem na rozvoj odborných kompetencí.
8. Revize plánu učení, identifikace potřebných změn a jejich projednání s mentorem.
9. Prezentace jednotlivých studentů zaměřená na dosažený pokrok a naplnění stanovených cílů.
10. Diskuse o obtížích a výzvách v odborné praxi, hledání možných řešení.
11. Reflexe profesního rozvoje, získaných kompetencí a hodnotového ukotvení studenta.
12. Zhodnocení celého průběhu odborné praxe a vytyčení nových individuálních i společných cílů učení pro další etapu studia.

Předmět Odborná praxe a supervize IV je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studentům zkušenost s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu, přičemž supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů. Cílem předmětu je poskytnout studentům informace potřebné k volbě zaměření jejich praxí a také zvýšit jejich resilienční schopnosti ve vztahu k praxi i budoucí profesní orientaci. Odborná praxe v organizacích sociálních služeb umožní studentům získat povědomí o běžné praxi sociálních pracovníků či o využití teoretických poznatků při práci s klienty. Studenti budou mít v rámci praxe rovněž možnost přímo si vyzkoušet aplikaci metod a technik sociální práce. Nedílnou součástí prvního běhu odborné praxe jsou exkurze v organizacích sociálních služeb (státních i nestátních), obecních úřadech či v dalších subjektech zaměstnávajících sociální pracovníky. Součástí seminářů realizovaných v malých stálých skupinách je také osvojení základních vědomostí o supervizi (cílech, prostředcích, formách). Studenti budou po absolvování předmětu schopni zhodnotit, jakou formu supervize zvolit, jaké požadavky klást na supervizora, budou umět formulovat supervizní smlouvu, budou schopni popsat, jak může být supervize využita při práci s klienty a jak může být přínosná pro jejich odborný růst. Praxe studentů v zařízeních je reflektována prostřednictvím kazuistického semináře.

1. Předpoklady pro stáže v praxi, vyjasnění postavení praktikujícího studenta a obsahu kontraktu o vykonávání praxe. Plán učení, smlouva o praxi. Součástí úvodního setkání je proškolení o zásadách bezpečnosti práce a zachování mlčenlivosti při výkonu praxe.
2. Supervize v sociální práci. Cíle, prostředky, formy, supervizní styly. Metodické vedení a supervize. Požadavky na supervizora, požadavky na supervidované. Formulace problému či situace, která má být řešena, kontraktování.
3. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
4. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
5. Dojednávání plánu učení mezi mentorem a studentem. Harmonogram aktivit.
6. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
7. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
8. Průběžná reflexe plnění plánu učení, případná revize zvolených postupů. Naplňování supervizního kontraktu, podpora zavádění změny.
9. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
10. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
11. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
12. Evaluace praxe v organizaci, identifikace nejpřínosnějších zkušeností. Zpracování závěrečné zpětné vazby a potvrzení o absolvované praxi.

Předmět Bakalářský seminář I poskytuje informace a pokyny k vypracování závěrečné kvalifikační práce a umožňuje studentovi průběžné konzultovat postup na své práci se svým vedoucím. Záměrem semináře je umožnit studentovi vypracovat a obhájit kvalifikační práci, v níž prokáže schopnost aplikovat získané poznatky při formulování a řešení problému obvykle se vyskytujícího v praxi, přičemž vychází ze zvolené odborné literatury. Po úspěšném absolvování předmětu bude student schopen aplikovat klíčové zásady metodologie výzkumu, provést samostatně výzkum a prezentovat jeho výsledky v podobě závěrečné práce v souladu s teoretickými, metodologickými a formálními požadavky oboru. Studenti se naučí pracovat s texty, včetně textů cizojazyčných, a s daty přístupnými pro sekundární analýzu. Dále budou studenti po absolvování předmětu schopni zpracovávat koncepty a teorie v nich obsažené, a nacházet v nich relevantní odpovědi na zadanou otázku/úkol. Témata bakalářských prací jsou omezena na oblast sociální práce, sociální politiky a taková témata, u kterých studenti budou schopni obhájit využitelnost získaných výsledků pro praxi sociální práce.

1. Podstata Bc. Práce, volba tématu bakalářské práce.
2. Náležitosti Bc. Práce, seznámení studentů s požadavky na vysokoškolskou závěrečnou práci.
3. Struktura Bc. práce.
4. Práce s odbornými zdroji v Bc. práci.
5. Stanovení cíle Bc. práce a cíle výzkumné části, formulace výzkumného problému a výzkumné otázky.
6. Volba výzkumné strategie, metod a technik, role hypotézy v kvalitativním a kvantitativním výzkumu.
7. Zpracování a interpretace výsledků Bc. práce.
8. Diskuse a závěry Bc. práce.
9. Formální úprava Bc. práce.
10. Přínos Bc. Práce pro praxi sociální práce, formulace doporučení pro praxi i další zkoumání.
11. Obhajoba Bc. práce.
12. Otázky k vybraným tématům Bc. prací.

Cílem předmětu Psychohygiena sociálního pracovníka je seznámit studenty se základními pojmy, tématy, a především praktickými dovednostmi v oblasti psychohygieny, a to s důrazem na skutečnost, že tyto dovednosti přispívají k harmonickému a realistickému způsobu vedení každodenního života a slouží jako prevence sociální a osobnostní patologie. Studenti budou po absolvování předmětu schopni vysvětlit, proč je psychohygiena podstatná také pro sociálního pracovníka a jaká jsou rizika plynoucí z nedodržování jejích zásad při práci s klienty (například v souvislosti se syndromem vyhoření). V průběhu výuky se studenti naučí pracovat se základními principy psychohygieny, využívat konkrétní techniky a budou schopni diskutovat o konkrétních případech využití v praxi s klienty sociální práce.

1. Psychohygiena. Vymezení základních pojmů. Psychologie zvládání života.
2. Psychohygiena mezilidské interakce a komunikace se zaměřením na specifika sociální práce.
3. Duševní zdraví a nemoc. Normalita a adaptace. Únava a odpočinek.
4. Stres. Možnosti jeho zvládání, prevence. Antistresové techniky.
5. Syndrom vyhoření. Možnosti jeho zvládání a prevence. Techniky psychohygieny.
6. Psychologické techniky ke zvládání a prevenci stresu a syndromu vyhoření.
7. Jógová relaxace. Podstata, principy, účinky.
8. Jacobsonova progresivní relaxace. Podstata, principy, účinky.
9. Schultzův autogenní trénink. Podstata, principy, účinky.
10. Meditační techniky. Podstata, principy, účinky.
11. Muzikoterapie. Podstata, principy, účinky.
12. Taneční a pohybová terapie. Podstata, principy, účinky.

Bakalářský seminář II navazuje a rozšiřuje předmět Bakalářský seminář I. V rámci předmětu jsou studentům poskytnuty informace a pokyny k vypracování závěrečné kvalifikační práce a zároveň je jim umožněno průběžné konzultovat postup na své práci se svým vedoucím. V rámci konzultací je zaměřena pozornost především na obsahovou a formální stránku závěrečné kvalifikační práce, na její strukturu a splnění požadavků na vzhled bakalářské práce. Student je také seznámen se způsobem hodnocení závěrečných prací i s požadavky na prezentaci při její obhajobě. Obecně lze konstatovat, že bakalářskými pracemi jsou ověřovány předpoklady studujícího samostatně a tvořivě řešit úkoly, které vyplývají z požadavků na absolventa daného bakalářského studijního programu. Výstupem předmětu jsou praktické dovednosti studentů pro zpracování bakalářské práce, jako jednoho z předpokladů úspěšného zakončení studia.

Cílem předmětu je dokončení bakalářské práce v souladu se zásadami pro její zpracování, a to ve stanoveném termínu. Bakalářské práce se zaměřuje na zpracování a prezentace odborné problematiky ze sociální práce, kde studující prokáže schopnost aplikovat získané poznatky při formulování a řešení praktického problému, přičemž se opírá o zvolenou odbornou literaturu. Student rovněž prokazuje schopnost práce s textem, včetně cizojazyčného tam, kde je to žádoucí, případně s daty přístupnými pro sekundární analýzu. Dále schopnost zpracovávat koncepty a teorie v nich nalezené, a nacházet v nich relevantní odpovědi na zadanou otázku, resp. úkol. Vyžaduje-li řešení problému výzkum, osvědčí studující schopnost koncipovat výzkumné práce a zpracovat získané výsledky do podoby výzkumné zprávy. Pokud řešení problému nevyžaduje výzkum, zpracuje studující přehledovou stať s kritickým zhodnocením a vlastními závěry a interpretacemi.

Kurz Politika zaměstnanosti rozšiřuje vědomosti potřebné pro řízení lidských zdrojů. Po absolvování kurzu budou studenti schopni kriticky zhodnotit příčiny nezaměstnanosti a nástroje aktivní politiky zaměstnanosti na regionální i makroekonomické úrovni, tj. v souvislosti s ekonomickým cyklem a celkovým socio-ekonomickým vývojem. Další okruh témat je věnován vybraným problémům v rámci politiky zaměstnanosti – tj. zaměstnávání specifických skupin, postavení žen na trhu práce, pracovní migraci, nerovnostem na trhu práce apod. Témata jsou zaměřena na situaci v České republice ve srovnání s Evropskou unií.

1. Lidský kapitál na trhu práce. Význam a proměny, právo na zaměstnání.
2. Politika zaměstnanosti jako součást hospodářské politiky. Cíle politiky zaměstnanosti, úrovně politiky zaměstnanosti.
3. Subjekty politiky zaměstnanosti a jejich role. Stát, tripartita, odbory aj. organizace, firmy, agenturní zaměstnávání.
4. Zaměstnanost a zaměstnatelnost. Flexibilita a regulace, minimální mzda, pracovní doba, částečné úvazky, souvislosti zaměstnanosti, socio-ekonomického a populačního vývoje v ČR a EU.
5. Příčiny nezaměstnanosti v konjunktuře a recesi, souvislost s ekonomickým cyklem, další příčiny nezaměstnanosti, nástroje politiky zaměstnanosti.
6. Nerovnosti na trhu práce, sociální vyloučení, regionální disparity, pracovní migrace.
7. Systém služeb zaměstnanosti. Činnost úřadů práce, poradenství, zprostředkování zaměstnání, pasivní politika zaměstnanosti.
8. Aktivní politika zaměstnanosti: rekvalifikace, veřejně prospěšné práce aj.
9. Aktivní politika zaměstnanosti: investiční pobídky jako nástroj politiky zaměstnanosti.
10. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním a jiným znevýhodněním.
11. Postavení žen na trhu práce. Práce a rodičovství, sladění rodinného a pracovního života. Komparace ČR a EU.
12. Evropská strategie zaměstnanosti. Strategie politiky zaměstnanosti v ČR.

Cílem předmětu Správní řízení je seznámit studenty se základními aspekty a průběhem správního řízení v podmínkách České republiky. Je jim vysvětleno, které subjekty se správního řízení účastní, jakým způsobem se konstituují správní rozhodnutí a jak se tato rozhodnutí přezkoumávají. Předmět klade důraz také na právní praxi z prostředí české judikatury.

1. Úvod do správního práva procesního.
2. Působnost správního řádu.
3. Základní zásady činnosti správních orgánů.
4. Obsah a struktura správního řádu.
5. Opatření obecné povahy a veřejnoprávní smlouvy.
6. Část IV. správního řádu.
7. Subjekty správního řízení.
8. Vybrané procesní instituty.
9. Správní řízení v prvním stupni.
10. Správní rozhodnutí.
11. Přezkoumání správního rozhodnutí a správní exekuce.
12. Praxe správního řízení v ČR.

Cílem předmětu Veřejná správa A poskytne studentům hlubší znalosti problematiky veřejné správy a managementu veřejného sektoru. Studenti se dozvědí, co je veřejná moc a veřejná správa, jaké má orgány a jak se člení. Dále je prostor věnován otázkám řízení ve veřejné správě a tématu New Public Management.

1. Funkce státu a veřejné správy. Vztah státní správy a samosprávy.
2. Způsob organizace a fungování státní moci. Formy vlády a formy státního zřízení.
3. Správní reforma. Východiska, průběh, důsledky.
4. Obecní zřízení a jeho aspekty.
5. Krajské zřízení a jeho aspekty.
6. Ústřední správa. Role ústřední správy v ČR.
7. Digitalizace veřejné správy. E-government.
8. Postavení úředníků v ČR.
9. Legislativní proces a normotvorba v ČR.
10. Veřejné zakázky a jejich kontrola.
11. Management ve veřejné správě.
12. New Public Management.

Cílem předmětu Projektové řízení A je seznámit studenty se základními aspekty projektů a jejich řízením, na které mohou navázat v dalším studiu. Studentům je vysvětleno, jaká je role manažera v projektu, že je třeba projekty vnímat jako systém, jaké jsou životní cykly projektů a jakým způsobem se řídí lidé v projektech. Závěr předmětu je věnován praktické stránce projektů, zejména problémovým situacím.

1. Projekt a projektové řízení – základní pojmy, principy a význam projektového řízení.
2. Role projektového manažera – kompetence, odpovědnosti a klíčové dovednosti.
3. Projektové řízení jako systém – systémové myšlení v projektech, dynamika a vzorce chování.
4. Projektové metodologie a přístupy – tradiční (Waterfall) vs. agilní řízení projektů (Scrum, Kanban).
5. Životní cyklus projektu – fáze projektu od iniciace po uzavření.
6. Plánování projektu – cíle, harmonogram, řízení zdrojů a nákladů.
7. Řízení rizik v projektu – identifikace, analýza a strategie řešení rizik.
8. Řízení lidí v projektech – leadership, motivace a týmová dynamika.
9. Firmy založené na projektech – organizační struktury a jejich dopad na projektové řízení.
10. Problémové situace v projektech – krizové řízení a řešení konfliktů.
11. Monitoring a kontrola projektů – KPI, reporting a zpětná vazba.
12. Příklady úspěšných a neúspěšných projektů – analýza reálných případů a klíčové faktory úspěchu/neúspěchu.

Cílem předmětu Manažerské dovednosti je předat studentům znalosti z oblasti manažerských dovedností. Je jim vysvětleno, jaký charakter by měl mít řídící pracovník, jaké by měl mít dovednosti, a jak a na základě čeho, by se měl rozhodovat. Dále se studenti naučí řešit konflikt, vést lidi a správně si rozvrhnout čas. Součástí předmětu jsou také současné problémy a výzvy v oblasti manažerských dovedností.

1. Řídící pracovník. Dovednosti, charakter a osobnost.
2. Druhy dovedností a proces řízení. Způsob a druhy myšlení. Analytické a syntetické myšlení, kreativita.
3. Rozhodování. Druhy rozhodování a etapy rozhodovacího procesu. Metody rozhodování, rozhodovací kritéria.
4. Delegování a motivace.
5. Komunikace. Druhy komunikace a komunikační proces.
6. Konflikty a jejich řešení.
7. Racionalizace spotřeby času.
8. Vedení lidí. Styly řízení a pracovní skupiny.
9. Sebeřízení, sebereflexe a sebehodnocení.
10. Techniky a metody sebehodnocení, duševní očista manažera.
11. Syndrom vyhoření.
12. Současné problémy a výzvy v oblasti manažerských dovedností.

Cílem předmětu Základy odborné práce je připravit studenty na psaní seminárních a závěrečných prací. V rámci kurzu studenti zjistí, co je třeba absolvovat v přípravné fázi zpracování odborné práce, tj. vymezení tématu, cíle, stanovení hypotéz apod. Následně se seznámí s možnostmi používaných metod. Zvláštní pozornost je věnována práci s daty a zdroji literatury včetně způsobu citací. Závěrem kurzu se seznámí s formálními náležitostmi a prezentací odborné práce.

1. Příprava na psaní odborných prací. Téma, cíl, hypotézy, výzkumná otázka.
2. Osnova práce, odborný styl.
3. Zdroje dat a jejich věrohodnost, databáze.
4. Práce s literaturou. Primární vs. sekundární zdroje, typy publikací.
5. Rešerše odborné literatury a přehledová stať.
6. Citace literatury, autorská práce a plagiátorství.
7. Citační normy.
8. Základy empirického výzkumu.
9. Volba vhodných metod.
10. Struktura práce. Úvod, jádro práce, závěr.
11. Formální úprava textu.
12. Prezentace odborné práce.

Studenti absolvují letní školu nebo studijní pobyt v zahraničí v rozsahu minimálně jednoho týdne (5 pracovních dní), a to na partnerských školách nebo u jiných subjektů, které podléhají schválení ze strany garanta předmětu. Po absolvování mobility studenti zpracují zprávu o průběhu, kterou potvrdí zahraniční subjekt.

Studenti absolvují zahraniční pracovní stáž (zaměření na ekonomické obory, hospodářskou politiku a správu) nebo studijní pobyt v rozsahu minimálně jednoho měsíce (20 pracovních dní). A to na partnerských školách nebo u jiných subjektů, které podléhají schválení ze strany garanta předmětu. Po absolvování stáže nebo studijního pobytu studenti zpracují zprávu o průběhu stáže nebo pobytu, kterou potvrdí zahraniční pracoviště nebo vysoká škola.

Sociální politika A
Zdraví a nemoc
Právo v sociální práci

Filozofie a etika
Psychologie v sociální práci
Teorie a metody sociální práce
Úvod do sociologické teorie a kulturní antropologie

Sociální problematika menšinových skupin
Metody a techniky sociálního výzkumu
Sociální patologie

Obhajoba bakalářské práce